Infekce streptokoky skupiny B (Streptococcus agalactiae, GBS) je významnou příčinou perinatální mortality a morbidity. Kolonizace (prevalence rektovaginálního nosičství) se pohybuje od 6 do 35 %, novorozenecká letalita pak od 5 do 20 %. Primárním rezervoárem je gastrointestinální trakt se šířením do urogenitálního traktu.

      Novorozenci jsou nejvíce ohroženi v prvních 24 hodinách života perakutně probíhající pneumonií či sepsí nebo pozdní formou s diagnostikovanou meningitidou či osteomyelitidou.

      Zvýšené riziko pro plod představuje prematurita - porod před 37. týdnem těhotenství, odtok plodové vody víc než 12 hodin před porodem a horečka (> 38 °C) za porodu. Dalším rizikovým faktorem je anamnestický údaj o předchozím porodu dítěte s ranou GBS-infekcí.

      Screeningu streptokokové infekce by se měly podrobit všechny těhotné ženy (s výjimkou žen s GBS-pozitivní kultivací moči kdykoliv v průběhu těhotenství) mezi 35. až 38. týdnem těhotenství. Odběr kultivačních vzorků se provádí z postranních stěn dolní třetiny pochvy. Odběr materiálu z rekta není přínosem, a tak kombinovaný odběr není indikován.

      Vzorky jsou umístěny do transportního média. Standardní kultivační vyšetření umožňuje získat výsledek do 48 hodin. Toto vyšetření preferujeme před užitím tzv. rychlých diagnostických testů s vyšším rizikem falešně negativních výsledků.

      Rychlé diagnostické testy využíváme pouze v časové tísni.

      Těhotnou ženu před porodem seznámíme s výsledkem kultivačního vyšetření, s přínosem i rizikem intrapartální antibiotické (ATB) profylaxe.

      1) Bude-li výsledek kultivačního vyšetření negativní, intrapartální antibiotickou profylaxi nepodáváme.

      2) Pokud kultivační vyšetření nebylo provedeno, či jeho výsledek není k dispozici, aplikujeme antibiotickou profylaxi při přítomnosti jednoho z těchto rizikových faktorů:

• při předčasném porodu před 37. týdnem gravidity
• po předčasném odtoku plodové vody před 12 a více hodinami
• při zvýšené tělesné teplotě matky nad 38 °C
• při pozitivní kultivaci moči v průběhu gravidity
• při porodu dítěte s časnou formou onemocnění GBS.

• antepartálně neléčíme (celkově ani lokálně)
• léčba infekce v průběhu těhotenství nesnižuje riziko onemocnění novorozence, neboť až 70 % žen je i přes léčbu rekolonizováno
• intrapartálně při nástupu děložních kontrakcí nebo po odtoku plodové vody aplikujeme antibiotika v infuzi (viz tabulka).

• ampicilin v iniciální dávce 2 g, po 4 hodinách přidáváme další 1 g nebo
• penicilin G v iniciální dávce 5 mil. IU, po 4 hodinách aplikujeme 2,5 mil. IU.

Neporodí-li žena do 8 hodin od iniciální dávky, doporučujeme prodloužit interval podání na 1 g (event. 2,5 mil. IU) každých 6 hodin.

      Při alergii (na penicilinovou řadu) s nízkým rizikem vzniku anafylaxe lze podat:

• cefazolin (Kefzol) iniciálně 2 g a dále 1 g každých 8 hodin.

      Při alergii s vysokým rizikem vzniku anafylaxe podáváme:

• klindamycin v dávce 600 (-900) mg po 8 hodinách nebo erytromycin 500 mg po 6 hodinách.

      Vankomycin nepovažujeme za antibiotikum vhodné k profylaxi infekce GBS.

     Antibiotikum je nejvhodnější podat více než 4 hodiny před porodem, jinak nebezpečí kolonizace plodu dramaticky narůstá. Podání antibiotika méně než 4 hodiny před porodem je jednoznačně indikováno, ale s klesajícím efektem na kolonizaci novorozence.

     Při odtoku plodové vody u termínové gravidity a pozitivitě GBS podáváme ATB hned při příjmu na porodní sál a porod provokujeme dle doporučení o indukci porodu.

      Bude-li v těhotenství pozitivní kultivace moči, lze předpokládat i masivní kolonizaci rekta a pochvy, a proto podáváme perorálně antibiotika podle citlivosti ihned a intrapartálně aplikujeme antibiotika dle přiloženého schématu.

      Při elektivním císařském řezu, je-li zachován vak blan a nenastoupily děložní kontrakce, není podání ATB odůvodněno. Operujeme však v chráněném koagulu (aplikace ATB těsně před výkonem).

      Antibiotickou léčbu ukončujeme s porodem plodu, pouze při jasném klinickém nálezu infekce matky doporučujeme pokračovat v léčbě.